Jsem zpátky v Praze, raduju se z toho, být zase doma a rozhodla jsem se udělat resumé toho, co jsem za poslední rok prožila.
Poslední rok jsem strávila v Lyonu, druhém největším městě Francie o kterém se říká, že je velice podobné Praze. Byla jsem ráda, že jsem ve velkém městě - spousta obchodů, ruch, noční život. Ale až po návštěvě venkova jsem zjistila, že lidé ve městech a zvláště těch velikých, jsou mnohem více uzavřenější a je těžké se jim dostat "pod kůži". Bydlela jsem na internátu s dalšími 60-ti slečnami a můžete mi věřit 60 holek, to je občas o nervy. Obzvlášť pokud vám třeba spadne umyvadlo v pokoji a opravářům to trvá 2 měsíce spravit.
O víkendech jsem bydlela v rodině a ačkoli každopáteční a každopondělní stěhování se s kufrem bylo unavující, nemohla jsem mít lepší rodinu
Byla jsem na svém lyceu sama, oproti jiným lidem, kteří se programu účastnili. Nejdřív se to jevilo jako problém a nedostatek, ale ve výsledku jsem byla ráda, protože teď můžu říct , že mluvím francouzsky s téměř neznatelným přízvukem, protože češtinu jsem vyjma prázdnin v Praze nepoužívala.
Škola ve Francii je náročná a to hlavně z ohledu na to, že se oproti nám hodně věcí učí nazpaměť a vyžaduje se mnohem více písemný projev. Na druhou stranu na mém lyceu bylo neuvěřitelné množství volitelných předmětů, například jazyky : angličtina, němčina, španělština, italština, ruština, čínština, arabština, déle pak divadlo, film, tanec, výtvarné umění, dějiny umění a dalších. Ovšem to také znamenalo, že se mohlo stát a mně se to stalo, že jsem každý den byla ve škole do šesti večer, vyjma středy, což u nás není zvykem, stejně jako mezery v rozvrhu během dne a to bylo ze začátku, než jsem si na tenhle rytmus zvykla, dost náročné.
Musím ale po téhle zkušenosti přiznat, že mi systém na mém gymnáziu v Čechách vyhovuje více. Síla zvyku
Co se týče stylu Francouzů a hlavně Francouzek, nerada generalizuji. Ale jsou to převážně džíny, kabelka Longchamp, občas nějaké podpatky, ale spíš potkáte boty Converse nebo BenSimon's. Podobně jako u nás, ikdyž možná s trochu větší dávkou stylu a lehkosti. Některé moje kamarádky se oblékaly nádherně, téměř vždy pohodlně a nijak extravagantně, ale s nezaměnitelným stylem.
Ovšem móda, stejně jako u nás, se mění s věkovou kategorií a místem. V Paříži se lidé oblíkají trochu jinak než v Lyonu a v Lyonu jinak než v menších městech. Já jsem každodenně pozorovala jenom lidi stejného věku jako já a proto nerada pasuji celou Francii do jedné škatulky.
Francie je země, kam se rozhodně vyplatí jet za gurmentskými prožitky. Ne vždy to platí, obzvlášť pokud zahrneme školní jídelnu, ale jestli jsou Francouzi v něčem dobří, tak je to jídlo, nikoli stávkování. Jídlo je obřad, u stolu se sedí třeba i několik hodin - předkrm, hlavní jídlo, sýr, zákusek a u toho všeho se povídá témě nekonečně dlouho. Ale pokud se kdy vyskytnete v regionu kde se vyrábí třeba sýr (např.Franche - Comté), neváhejte a ochutnejte co se dá, protože to vážně stojí za to.
Stejně tak stojí za to veškeré francouzské zákusky. Když pomineme
les macarons, notoricky známé, což jim na chuti a prožitku nic neubírá, máme tu ještě klasiku
pain au chocolat, madeleines, tartes na jakýkoli způsob a spoustu dalších po kterých se při návštěvě pekařství zbíhají sliny.
Za výlet do Francie rozhodně stojí veškeré svátky. Lyonský svátek světel (8.prosince) jsem zažila už 3x a vždy to byl zážitek. Letos jsem přidala ještě Velikonoce s galette de rois, svátek hudby (21.června) při kterém nehrozí, že byste se vyspali a bohužel jsem nezažila národní svátek a pád Bastilly (14.července), který je opravdovým svátkem.
Francouzi mého věku nechodí příliš do barů nebo kaváren. Vážně mi chyběly moje oblíbené pražské podniky a pivo a vinný stři za pár korun oproti cenám ve Francii. Francouzi si spíše dělají soirées neboli večírky u někoho doma pokud je příležitost. Zažila jsem jich několik, u svých přátel nebo u přátel mých přátel, ale zřídkakdy jsem se dostala do baru. Což neznamená, že jsem neměla svůj oblíbený, kde měli rum s příchutí Nutely a Lotus sušenek a 60 dalších příchutí (hříšně dobrých, pst)
Za celý pobyt ve Francii jsem stihla 4x změnit barvu vlasů, nesčetněkrát pobavit okolí nějakým přeřekem - o hodině biologie jsme totiž neseděli na taburetkách (tabouRet), ale vlastně na hromadách kuskusu (tabouLet), jet do Paříže - hodlám se brzy vrátit, Montbéliardu, ztratit nezměrné množství psacích potřeb, naučit se používat platební kartu a myslet u placení.
Francie mě taky naučila zodpovědnosti a disciplíny a hlavně mi dala možnost se seznámit se skvělými lidmi a vyrůst.
Jsem za tuhle zkušenost neuvěřitelně ráda, protože naučit se francouzsky byl můj sen. Velké díky patří mým rodičům, kteří měli pro mě nadmíru trpělivosti, ochoty a podpory.
Gratuluju jestli jste došli až sem a pokud by měl někdo jakékoli dotazy ohledně mého pobytu ve Francii, tak mi je může klást na formspringu
