Friday, April 13, 2012

451° fahrenheita




 
Dávno před Kristem žil jeden strašně hloupý pták jménem Fénix, vždycky za pár století si vystavěl pohřební hranici a sám se na ní upálil. To byl určitě blízký příbuzný Člověka. Ale pokaždé, když se upálil, vyskočil z popela a sám se zase se vším všudy porodil. Zdá se, že děláme totéž, pořád znova a znova, jenže máme jednu vlastnost, kterou Fénix neměl. My víme, co to děláme za ničemnou věc. Víme, co jsme za posledních tisíc let nadělali ničemných věcí, a jestliže tohle víme a máme to pořád před očima, přestaneme jednou stavět ty proklaté pohřební hranice a přestaneme na ně skákat. V každé generaci získáme o trošku víc lidí, kteří nezapomínají.

Pastelové barvy mi nesluší a nikdy nebudou. Černá naopak moc a vždycky bude
--
Pastel colours do not fit me very well and never will while black does and allways will.

6 comments:

  1. pravda, s tím Fénixem..černá ti fakt sluší a ty vlasy máš božííí ♥

    ReplyDelete
  2. Skvelá kniha/film. Veľmi Ti to svedčí.

    ReplyDelete
  3. hawk. cerna je nejlepsi a miluju tvoje boty!

    ReplyDelete
  4. hm.. fenixov syndrom :DD to by sa mi urcite dalo diagnostikovat :DD
    krasne ,krasneee boty,zlati! ani nehovor odkial,inak by som tam hned bezala :DD

    ReplyDelete
  5. Máš překrásný vlasy, na první fotce Ti to hrozně sluší! :)

    ReplyDelete

Díky za každý komentář <3